Tři billboardy kousek za Kavkami

Nedaleko od sídel České televize v Praze a Ostravě se objevilo několik billboardů propagujících webovou stránku infiltrace.cz. Je to další dějství sporu, který vede skupina rodičů dětí s poruchou autistického spektra, jejichž svépomocné dětské centrum a terapeutku Česká televize pořadem Infiltrace zostudila před čtvrt milionem diváků.

Tak jako filmová Mildred z filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem se i oni snaží trochu donkichotským způsobem o to, aby kauza zneužití skryté kamery, kterou se aktuálně zabývá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, neupadla do (pro televizi tak pohodlného) zapomnění.

Když mě oslovili, čekal jsem snadný případ. Tak řemeslně podprůměrný a eticky vadný pořad přece veřejnoprávní médium nemůže odvysílat. Nicméně stalo se a spor se bude táhnout ještě dlouho.

Dnes to pro mě není jen práce pro skupinu lidí, kterým televize velmi zkomplikovala už tak složitou osobní situaci. Jako by přede mnou defilovaly všechny nevyřešené problémy instituce, která procesně nezvládá rychlý nárůst objemu vysílání a nedokáže zajistit ne kvalitu, ale prostý soulad vysílaného obsahu s vlastním kodexem.

Za ty dva měsíce jsem viděl „investigativní“ formát, který ze zahraničí okopíroval vnější znaky, ale unikl mu princip a podstata žánru. Viděl jsem tvůrkyně bez předchozí zkušenosti se zpravodajstvím, kterým Česká televize bez mrknutí oka svěřuje do ruky nejsilnější z nepoctivých novinářských prostředků, tedy skrytou kameru. Viděl jsem zasloužilého dramaturga, který nerozezná zásadní selhání tvůrců. Viděl jsem jednostranný aktivismus parazitující na obsahu tvořeném za peníze koncesionářů. A viděl jsem neschopnost instituce tuto situaci jakkoli civilizovaně řešit.

Veřejnoprávní televizi velmi potřebujeme. Svou legitimitu ale musí stavět na dodržování vlastních pravidel hry. Ve hře o sympatie veřejnosti by to z mého pohledu bylo účinnější, než současné „self-promotion“ pojaté jako barvotiskový souboj sil veřejnoprávního dobra se zpátečnickým zlem. Tak jednoduché to totiž evidentně není.

O autorovi: TOMÁŠ HEČKO, mediální zástupce rodičů